Mincovnictví Václava II na polském území: pražské groše, pa

[OrbisPoloni]

Měnová reforma a zrození pražského groše

Ve druhé polovině 13. století byl měnový systém střední Evropy plný chaosu. V oběhu obíhaly drobné denáry různých knížectví, brakteáty s proměnlivou hodnotou a cizí mince dovážené kupci. Časté směny měny a množství lokálních emisí znamenaly, že obchod vyžadoval vážení drahého kovu místo počítání mincí – větší transakce se vypořádávaly ve stříbrných hřivnách místo v kusech mince. Byla nutná důkladná měnová reforma, aby vznikla větší a stabilní měnová jednotka usnadňující obchod.

Řešení přišlo ze západu. V roce 1266 se ve Francii objevil gros tournois – „silný denár“ z Tours, který si rychle získal oblibu. Inspirován tímto příkladem český král Václav II. (panoval 1278–1305) pozval italské mincmistry a kolem roku 1290 zahájil na Kutné Hoře ražbu nové velké stříbrné mince z domácího stříbra – pražského groše. Šlo o stříbrnou minci o hmotnosti přibližně 3,5–3,7 g, raženou ze stříbra vysoké ryzosti, mnohonásobně cennější než drobné denáry. Pražský groš (nazývaný též široký) se ukázal jako obrovský mincírenský a obchodní úspěch – krásná, pevná mince si rychle získala důvěru kupců. V otokovém nápisu nesla jméno Václava II. jako krále Čech (WENCEZLAVS SECVNDVS… REX BOEMIE); na líci byla královská koruna a na rubu vztyčený český lev se zdvojeným ocasem.



Expanze pražského groše ve střední Evropě

Pražské groše se rychle rozšířily ve střední Evropě – jejich kupní síla a jednotný standard z nich učinily první mezinárodní měnu v této části kontinentu. Razily se nejen za vlády Václava II., ale i za jeho nástupců na českém trůnu, díky čemuž si po desetiletí udržely stabilitu. Tyto mince kolovaly od Slezska až po Uhry a ještě v 16. století byly běžně používány jako platidlo. V Čechách byl zaveden také nový systém dělby – groš se dělil na 12 menších mincí nazývaných parvusy. Tento systém pronikl spolu s expanzí pražského groše i do sousedních zemí.

Václav II. využil soutěživost polských dědičných knížat na konci 13. století k rozšíření dosahu své mince. V roce 1291 obsadil Krakov, krátce poté Sandoměř, a roku 1300 se v Gnězně korunoval polským králem. Cizí mince se tak stala oficiálním platidlem polského krále, což započalo v Polsku období dominance groše. Krakovský kronikář dokonce zaznamenal, že „v dobách tohoto krále byly do Krakova přineseny stříbrné groše a parvusy, kde dříve platili černým stříbrem a liščími kožešinami“. Znamenalo to konec primitivního obchodu pomocí znehodnocených denárů a barteru a začátek moderní peněžní ekonomiky založené na vysoce ryzím stříbře. Po celé 14. století představovaly pražské groše základ místní měny – polský měnový systém se sjednotil a byl založen na standardu pražského groše. Dokonce dlouho po vymření Přemyslovců polská mince napodobovala pražský groš a samotný termín „groš“ přežil v jazyce až do dnešních dnů jako označení drobné mince.

Wacław_II_Grosz_praski.jpg (666.02 KiB) Zobrazeno 10589 krát

Pražský groš Václava II. – avers s královskou korunou a nápisem WENCEZLAVS II (Václav II).
Foto z chystané 22. aukce Rzeszowského aukčního domu

Parvusy – drobné doplňkové mince
Parvus (lat. parvus – malý) byl drobný stříbrný nominál zavedený jako doplněk pražského groše. Hodnota jednoho parvusu činila 1/12 groše – plný groš se tak dal rozměnit na tucet těchto drobečků. Jejich ražba byla zahájena s reformou Václava II., aby bylo k dispozici dostatečné drobné pro malé transakce tam, kde byl groš příliš hodnotný. Parvusy Václava II., ačkoli vyrobené ze stříbra, měly o něco nižší ryzost – dvanáct těchto mincí obsahovalo méně čistého stříbra než jeden groš. Proto obchodníci a obyvatelstvo raději spořili ve větších groších, zatímco parvusy častěji kolovaly v každodenním oběhu.

Do Polska se parvusy dostaly spolu s pražskými groši – používaly se zejména na územích ovládaných Václavem II. (Malopolsko, Slezsko). Zajímavé je, že nálezy pokladů mincí ukazují, že groše a parvusy zřídka ležely ve váčcích dohromady: větší groše se spořily zvlášť a drobné parvusy zvlášť. Po pádu české vlády v Polsku parvusy rychle zmizely z oběhu – v jiných částech země je prakticky neznali. Z širšího hlediska však parvusy splnily svou roli – umožnily fungování jednotného měnového systému založeného na groši tím, že zajistily drobné mince nezbytné pro každodenní obchod.

Wacław_II_Parwus.jpg (868.8 KiB) Zobrazeno 10589 krát

Pražský parvus Václava II.
Avers: ve vnitřním okruhu koruna, ve vnějším okruhu legenda „+W:I:I:R':BOEM;“.
Foto z chystané 22. aukce Rzeszowského aukčního domu



Vzácné korunní parvusy z Krakova a sandoměřské denáry
V období vlády Václava II. v Polsku (1300–1305) se objevují také místní emise drobné mince spojené s mincovnami v Krakově a Sandoměři.
Sandoměřské denáry jsou malé stříbrné mince, na jejichž aversu se nachází královská koruna a na reversu český dvojocasý lev. Absence nápisů způsobovala dlouho nejasnosti ohledně konkrétního panovníka. Objevy pokladů u Pińczowa (1970–1971) však přinesly rozhodující důkaz: vedle denárů Vladislava Lokýtka byly nalezeny právě tyto beznápisové mince s korunou a lvem, ražené pravděpodobně za vlády Václava II. Dnes jsou tyto mince extrémně vzácné – známy jsou jen jednotlivé exempláře, lišící se drobnými detaily (např. směrem pohledu lva). Váží okolo 0,4 g a představovaly pravděpodobně místní ekvivalent parvusu, upravený pro polský trh.

Krakovské denáry (korunní parvusy) se od sandoměřských odlišují tím, že na aversu nese korunovaný piastovský orel. Tento motiv jasně potvrzuje vládu Václava II. nad Polským královstvím a koresponduje se zobrazením na majestátní pečeti Václava II. z roku 1292.

Parwus.jpg (421.53 KiB) Zobrazeno 10589 krát