Otec mu ještě během svého života zajistil uherský a český trůn (Leopoldova uherská korunovace se konala 27. června 1655, česká 14. září 1656).
Neúspěchem však skončila Ferdinandova snaha zajistit Leopoldovi korunu římského krále a zabezpečit mu tak nástupnictví v císařské hodnosti. Proti tomu vystoupila především Francie, která měla zájem na zmenšení vlivu Habsburků v říši. Dalšími protivníky se stali Švédové a duchovní kurfiřti.
Zápas o římský trůn po smrti Ferdinanda III. v letech 1656-1658 byl Leopoldovou první samostatnou akcí na evropské politické scéně. Po skoro ročním vyjednávání (byla to vůbec nejdelší volba římského krále) skončil jeho vítězstvím. Francouzi sice nenašli protikandidáta, ale ovlivňovali na dvorech rýnských kurfiřtů sestavení Leopoldovy volební kapitulace. Obsahovala například článek, který Leopoldovi zakazoval podporu Španělů v jižním Nizozemí a severní Itálii. S tím musel nakonec Leopold I. souhlasit, pokud chtěl být zvolen. Současně si Francie svou spoluúčastí na vytvoření tzv. Rýnského spolku zabezpečila vliv na vnitřní záležitosti říše. 18. července 1658 byl Leopold I. ve Frankfurtu nad Mohanem nakonec zvolen římským králem a 1. srpna tam byl také v dómu sv. Bartoloměje korunován císařem.
Jako panovník habsburské monarchie byl typickým představitelem absolutismu. Leopold I. také vydal první robotní patent pro Čechy, kterým definoval vztah mezi poddanými a vrchnostmi. Z ekonomického hlediska nebyla jeho vláda nijak zvlášť úspěšná, neboť vojenské výdaje značně přetěžovaly rozpočty jeho zemí. Celkově se Habsburská monarchie za vlády Leopolda potýkala s množstvím vnějších i vnitřních problémů. Neustálé války s Francií a Tureckem jej nutily udržovat obrovskou armádu, která roku 1683 spolu se spojenci porazila Osmanské Turky v druhé bitvě u Vídně (1683) a pak je po sérii dalších drtivých vítězství, z nichž nejvýznamnější byly bitva u Nagyharsány (1687) a bitva u Zenty (1697) vytlačila na Balkán.
Jedním z vnitřních problémů monarchie byla nestabilní situace v Uhrách, zejména v jejich západní a severní části, které nebyly obsazeny Turky. Tamější šlechta několikrát během Leopoldovy vlády povstala a spojence náchazela v sedmihradských knížetech a nezřídka také v Turcích. Leopold nebyl rozeným vojevůdcem a nikdy nevedl vojska osobně, přesto velkou část svého života věnoval vedení válek. První z nich byla se Švédskem, jehož král Karel X. našel spojence v sedmihradském knížeti Jiřím II. Rákóczim, odbojném vazalovi uherské koruny. Po smrti španělského krále Karla II. Leopold odmítl akceptovat jako jeho nástupce Filipa z Anjou, neboť nárokoval španělský trůn pro svého syna Karla, což vedlo k největšímu ozbrojenému konfliktu první poloviny 18. století, válkám o dědictví španělské. Leopold I. Habsburský byl druhým nejdéle vládnoucím panovníkem v Čechách a v Uhersku (vládl 48 let). Po smrti byl pochován pod skvostným barokním náhrobkem v habsburské kapucínské kryptě ve Vídni.
Leopold byl třikrát ženat. První byla Markéta Tereza Španělská, dcera španělského krále Filipa IV. a jeho manželky Marie Anny Habsburské, která byla zároveň jeho sestřenicí i neteří, se za Leopolda provdala v roce 1666. Porodila mu čtyři děti. Druhou manželkou se roku 1673 ve Vídni stala arcivévodkyně Klaudie Felicitas Tyrolská (sestřenice druhého stupně), dcera arcivévody Ferdinanda Karla a jeho manželky Anny. Z tohoto manželství se narodily dvě děti, které zemřely v dětském věku. Potřetí se Leopold oženil ve Vídni roku 1676, s princeznou Eleonorou Magdalenou, dcerou falckého kurfiřta Filipa Viléma a měl s ní 10 dětí.
Měnové poměry za vlády Laopolda I.
Z numismatického pohledu je vláda Leopolda I. i přes veškeré válečné události po dobu jeho vlády stabilním obdobým bez výrazných změn v měnovém systému. Mince byly raženy ve velkých nákladech ve všech mincovnách monarchie v mnoha nominálech a často v dlouhých řadách ročníků. Období panování Leopolda I. bylo numismaticky vždy velmi oblíbené a sbírané. U většiny nominálů lze vzhledem mnohamiliónovým nákladů nalézat velké množství různých podtypů a variant jak ve výtvarném provedení obrazu mincí, tak v jejich opisech. Poslední dobou je také znát stále se zvyšující zájem o pěkné mince z tohoto období.
Výběr základní literatury
Nechanický Zdeněk: Mincovnictvi Leopolda I. 1657-1705, ČNS Hradec Králové 1991 - přehled ražených minci a historie jednotlivých mincoven, korunovační ražby
Halačka Ivo: Mince zemí koruny české, ČNS Kroměříž 1988, III. díl, str. 669-796 (případně nové vydání od stejného autora z roku 2011)
Staněk, Jaroslav: PENÍZE V ČESKÝCH ZEMÍCH, str.50 - 51, PAS 1995 – souhrnný přehled měnových poměrů a oběživa uvedeného období
Cejnek Josef: Österreichische, Ungarische, Bőhmische und Schlesische Münzprägungen v. 1519-1705, Vídeň 1935 - soupis jednotlivých nominálů dle mincoven
Höllhuber Ulrich: Die Fünfzehner Kaiser Leopolds I. - specializovaní publikace na XV. krejcary, Salzburg, Salzburger Numismatische Gesellschaft, 1998, 399 stran
Miller zu Aichholz: Österreichische Münzprägungen 1519-1918
Vogelhuber, R.: Taler und Schautaler des Erzhauses Habsburg 1484-1896 (pouze tolary)
Diskusní fórum je připraveno pro Vaše příspěvky – dotazy, poznámky, komentáře a odborné debaty. Věříme, že zde naleznete zajímavé informace a numismatické přátele.
Díky